Běžecké akce RunCzech vábí k účasti lidi všech možných profesí i nejrůznějších sportovních odvětví. Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem registruje i tentokrát basketbalovou stopu. A to doslova nepřehlédnutelnou – populární ligový tým SLUNETA bude na trati reprezentovat někdejší špičkový pivot Tomáš Hrubý, dnes předseda a generální manažer klubu. „Běh je vášeň, v dnešní době je mezi lidmi dost populární a já jsem rád, že jsem si ho tak oblíbil, protože mi dodává entuziasmus do života.,“ svěřil se v rozhovoru 206 cm vysoký dlouhán.
Jak jste po skončení své vrcholové kariéry našel cestu k běhání?
Běhání jsem propadl už skoro před deseti lety. A půlmaraton pro mě byla hlavně obrovská výzva, měl jsem z něho měl hrozný respekt. Je to ohromná vzdálenost, závod, na který se člověk musí připravit. A letos ho běžím už popáté.
U dvoumetrových basketbalistů se ale dlouhé běžecké distance netěší zrovna velké oblibě. Vám běhání nevadí?
Přesně tak, my vysocí kluci běhání moc rádi nemáme. Nicméně já, jak už jsem řekl, jsem tomu propadl, i když se u půlmaratonu trápím. Mám to rád a snažím se ze sebe vymáčknout co nejvíc. Běh je vášeň, v dnešní době je mezi lidmi dost populární a já jsem rád, že jsem si ho tak oblíbil, protože mi dodává entuziasmus do života.
Jak často se běhání věnujete?
Snažím se běhat co nejvíc, třikrát až pětkrát týdně. Běhám kratší tratě, a proto se u toho půlmaratonu trápím, protože jinak běhám pět, sedm nebo maximálně deset kilometrů.
Ale já běhám pro radost, ne pro nějaké výsledky nebo cíle. Teď už jsem vlastně ve fázi,
kdy je pro mě běhání droga.
Do jaké míry je běhání zařazováno do přípravy ligových basketbalistů? Zejména před sezonou?
Běhání je základ každého sportu, takže se mu baskeťáci v přípravě věnují. Samozřejmě na začátku letní přípravy se běhá víc než na konci, ale protože je běh součástí basketu, běhá se intenzivně. Basket jsem hrál profesionálně osmnáct let, takže vím moc dobře, co letní příprava obnáší a jak jsme běhání neměli rádi. A dneska bez běhu nemůžu být, takže je to takový paradox.
Podařilo se vám na ústecký půlmaraton přesvědčit někoho z klubu, aby se na start postavil s vámi?
To se mi zatím nepodařilo, ale povídáme si o tom hodně s naším kapitánem Láďou Peckou. On bude hrát ještě minimálně dva nebo tři roky, ale už mi přislíbil, že až ukončí svoji kariéru, že si ústecký půlmaraton určitě zaběhne. Nicméně se snažím i svoje okolí, blízké kamarády nahecovat, aby někdo z nich běžel. Uvidíme, snad to klapne a někdo se se mnou na start postaví.
Váš půlmaratonský osobní rekord má hodnotu 1:57 hod. Plánujete letos tento výkon atakovat?
Ten výkon je z roku 2021 a určitě na něj útočit nebudu. Řeknu na rovinu, že můj čas bude někde na úrovni dvou hodin a deseti minut. To by pro mě bylo fajn, protože nejsem
v nějaké top přípravě na půlmaraton. Je to pro mě spíš vášeň, než abych se honil
za výkony.
Mattoni Running Festival v Ústí nad Labem, to je událost, na které jsou díky běhání a pohybu propojeny všechny generace. V ulicích města budou tisíce lidí. Na co nejvíc těšíte?
Já jsem obrovsky rád, že taková akce u nás ve městě je. Jde opravdu o společensko-sportovní rozměr, tahle akce spojuje lidi. Všichni se tu povzbuzují, nikdo nikomu nic nezávidí, nepřeje mu nic špatného. Já třeba loni měl na trati obrovskou krizi a jeden člověk za mnou přišel, chtěl mi pomoct, nabízel mi magnesiové tablety… A když se mě lidi na půlmaraton v Ústí nad Labem ptají, říkám jim jednu zásadní věc: že ta akce je obrovsky pozitivně naladěná.
Zleva Vojtěch Čítek, David Němec, Tomáš Hrubý, Tereza Hrochová, Maryna Nemchenko, Matouš Pail a Jiří Nečásek
