Pořadatelé seriálu RunCzech si neobyčejně váží svých stálých běžců, jejichž věrnost také náležitě oceňují. Už od šesti maratonských startů se účastníci těší řady výhod, jako jsou například speciální trika, zajímavé slevy na sportovní vybavení či zvýhodněné startovné do dalších závodů. Takoví běžci se nazývají „RunCzech Kings and Queens“.
A věřte nebo ne, v neděli 4. května se na Staroměstském náměstí postaví na start šestice hrdinů, kteří od roku 1995 nevynechali jediný pražský maraton! Není bez zajímavosti, že věkový rozdíl je mezi nimi poměrně značný, benjamínky od těch nejstarších dělí čtvrt století. Všechny je spojuje láska k pohybu, a především k běhání, každý z nich ale zároveň prožívá osobitý maratonský příběh a má na své starty v závodech RunCzech vlastní, jedinečné vzpomínky.
Milan Gatial si v roce 1995 dal svou maratonskou premiéru jako dárek ke třicátým narozeninám. Splnil si tak dávný dětský sen, a navíc se na startu osobně setkal s Emilem Zátopkem. „Pro nás amatérské běžce je každý ukončený závod jedním malým úspěchem, ale který ročník se mi vryl do paměti nejvíc, to vím zcela určitě,“ má jasno šedesátiletý běžec. „V roce, kdy jsem měl slavit své padesátiny, jsem požádal syna, aby mi jako dárek dal svou spoluúčast na pražském maratonu. Na okamžik, kdy jsme spolu probíhali cílem ruku v ruce, se nezapomíná.“
Radim Kotlaba se úvodního ročníku pražského maratonu zúčastnil jako student a milovník horských kol, běžeckého lyžování a triatlonu. Že se tehdy zúčastní celého maratonu, ale v plánu vůbec neměl. „Kamarádi z kolejí mi řekli, že se chystají zúčastnit se doprovodného běhu, a to jako čtveřice běžící společně ve čtyřech trenýrkách k sobě sešitých. Když jsem se chtěl přihlásit také, zjistil sem, že je vyprodáno, a jako jediná možnost zbývala klasická maratonská vzdálenost 42 km,“ vyprávěl. „Bez váhání jsem se přihlásil, koupil si běžecké boty, na které jsem obdržel v rámci startovního balíčku voucher, dvakrát jsem se šel proběhnout a pak přišel velký maratonský den. Bez velké přípravy jsem zvládl kultovní maratonskou vzdálenost v čase cca 4:20, čímž začala dlouhá tradice trvající až do současnosti.“
Oldřich Vysoudil jezdí po třicet let na pražský maraton ze Šumperka. A patří mezi ty běžce, kteří si dokážou i vyčerpávající vytrvalostní závod jaksepatří užít a brát ho s nadhledem. „Sice když dobíhám do cíle, tak si nadávám, jaký jsem to blázen, ale za cílovou čárou a s medailí na krku už se těším na další ročník a na setkání s ostatními běžci. Tak to jde rok za rokem a bude z toho třicet krásných let na pražském maratonu. Ale přiznám se, že i po těch třiceti letech dokážu v Praze zabloudit,“ culil se „RunCzech King“, který se s chutí oddává i horské turistice.
František Večeřa je v dobrém slova smyslu sportovním veteránem. Však už k prvnímu ročníku pražského maratonu nastupoval jako sedmačtyřicetiletý. Muž, který má za sebou devět účastí v prestižním závodě Železný muž, v přípravě na maraton i v současné době naběhá minimálně 50 kilometrů týdně. „V životě se řídím mottem „pořád dopředu, věk není důležitý“. Pak také: zavzpomínat si, ale nesmím z toho žít, nelze jen vzpomínat a nic nedělat. A v neposlední řadě je důležitá dřina, pot a bolest, já potřebuji adrenalinové zážitky,“ svěřil se letos 77letý sportovní nezmar.
Daniel Dvořák patří v partě „RunCzech Kings“ mezi sotva padesátileté mladíky. Do svých dvaceti let hrál vrcholově fotbal za Duklu Praha, pak se ale rozhodl věnovat se studiu a za optimální způsob pohybu, který lze skloubit s vysokou školou, zvolil běhání. „Maraton osobně považuji za cestu, kterou bych přirovnal k profesní kariéře, ta v průměru trvá také kolem dvaačtyřiceti let,“ srovnával běžec s maratonským „osobákem“ pod hranicí 2:50 hod. Důležité je si tu cestu užít a proběhnout ji v optimálním tempu. Každý pražský maraton je jedinečný a představuje příležitost, jak si ho užít znovu a znovu. Postupně se pro mě stal nejen motivací pro moje týdenní běžecké dávky, ale také jakýmsi barometrem mé profesionální dráhy vrcholového manažera v korporátním světě.“
Pavel Kratina z Kladna je odjakživa sportovcem tělem i duší a v době prvního ročníku pražského maratonu měl s královskou vytrvalostní tratí už desetileté zkušenosti. Proto je právě on tím povolaným, kdo může objektivně hodnotit komplexní úroveň závodů. „Mám respekt ke každému, kdo doběhne do cíle, ať už v jakémkoliv čase. Musím ocenit i vodiče, kteří pomáhají udávat tempo hlavně méně zkušeným závodníkům. A co se za celých třicet let nezměnilo, je perfektní servis pro závodníky anebo povzbuzování lidí v ulicích,“ vysekl Pavel Kratina poklonu pražskému maratonu. „A nemění se ani ty těžké chvíle, kdy to bolí, ale člověk ví, že to musí překonat, že za chvíli už bude konec. A ten slastný pocit, kdy si člověk za cílovou čárou vybere nejhezčí hostesku, nechá si od ní pověsit na krk medaili a ví, že – alespoň v mém případě – je od maratonu zas na rok pokoj.“
Šestice hrdinů ORLEN Maratonu Praha s osmadvaceti starty mají v rámci maratonského víkendu od pořadatele zajištěný atraktivní program. Ten začal účastí na páteční tiskové konferenci v Hotelu Hilton po boku běžeckých hvězd a vyvrcholí samotným závodem pražskými ulicemi v neděli dopoledne.
Pět ze šesti běžců s plnou účastí na Maratonu Praha – zleva Dvořák, Kotlaba, Večeřa, Gatial, Vysoudil
