RunCzech Kings Gold je skupina běžců, kteří od roku 1995 dokončili alespoň 15 Pražských maratonů. To už je samo o sobě úctyhodný výkon. Mezi těmito běžeckými matadory však najdeme i sedm mužů, kteří si v neděli 3. května 2025 připsali svůj v pořadí 30. start a zúčastnili se tak úplně všech ročníků, které byly dostupné pro veřejnost. Jak se jim běželo a plánují účast i v dalších letech?
Letošní ročník Vodafone Maraton Praha 2026 nabídl dramatickou podívanou, kdy na jedné straně stála snaha o překonání rekordu závodu a na druhé straně teploty sahající ke třiceti stupňům a téměř 12 tisíc běžců na trati. Právě počasí se nakonec promítlo na výsledcích nejen elitních běžců.
„První polovina závodu mi vyšla podle plánu, ve druhé jsem kvůli teplu ztratil asi 10 minut oproti svému cíli. Celkový čas 3:40:43 ale hodnotím pozitivně,“ zkonstatovalDaniel Dvořák. Od vítězného Etiopana Berehana Wendemu Tsegu, který cílovou pásku proťal v čase 2:05:51, ho tak dělila 1 hodina, 34 minut a 52 sekund. Desetiminutovou neplánovanou ztrátu zaznamenal také Zdeněk Chmel. „Maraton se mi běžel dobře a první polovinu trati jsem zvládl v čase, který odpovídá mé současné běžecké výkonnosti. Také druhou polovinu jsem zvládl dobře, vzhledem k podmínkám na trati i neustále rostoucí teplotě. Čas strávený na občerstvovacích stanicích se prodlužoval, ale bylo to nutné. Chtěl bych pochválit pořadatele, kteří zabezpečili trasu občerstvovacími stanicemi po každých 2,5 kilometrech,“ poznamenal. Nejstarší z RunCzech Kings, František Večeřa, šel do závodu s úplně jinými ambicemi. Na pražském půlmaratonu si nešťastně nalomil žebro a vítězstvím tak pro něj byla už jen samotná účast. „Tentokrát to bylo po Coubertinovsku, hlavně se zúčastnit. Výsledný čas pro mě nebyl vůbec důležitý a největším vítězstvím pro mě byla samotná účast. Ještě 3 dny před závodem jsem byl u lékaře, abych dostal zelenou, že můžu běžet. Pan doktor mi řekl, ať jsem opatrný a hlavně neupadnu, protože dopadnout znovu na naštípnutém žebru by nebylo dobré. Běžel se mnou syn a jeden kolega a jsem moc rád, že jsem to zdárně zvládl a připsal jsem si třicáté úspěšné dokončení pražského maratonu.”
Milan Gatial tentokrát čas příliš neřešil. „Běh jsem si moc užíval, protože jsem neběžel pro čas, ale na pohodu společně s kamarády,“ pochvaloval si. Ani Pavla Kratinu počasí příliš nerozhodilo a dokonce si vylepšil čas z minulého roku. „Letos poprvé jsem měl s sebou ledvinku s výživovými gely. V kombinaci s pitím a stříkající vodou na občerstvovacích stanicích to i v tom vedru šlo,“ popsal.
Mimo počasí běžci letošní ročník hodnotí pozitivně. „Velmi mě překvapilo povzbuzování asi na 41. kilometru přímo na trati. Takto se asi musí cítit cyklisté na Tour de France, když šlapou na nejvyšší vrchol. Bylo to fakt super,“ ocenil Daniel Dvořák povzbuzování fanoušků a celkovou atmosféru včetně hudby a vtipného naladění dobrovolníků si chválili i ostatní běžci.
Vedle radostí však Chmel s Kratinou zmínili kamaráda Evžena Ge, který v zimě náhle odešel. „Na 40. kilometru jsem jen stěží zadržoval slzy. Tam jsem viděl Evžena Ge, maratonce, organizátora a jednoho z nejvíc pozitivních lidí, kterého jsem kdy poznal. Stál tam s plyšovou vránou Sárou na ruce. S ní běhal i maratony, byli nerozlučná dvojka. Stál tam bohužel jen na fotografii. Ještě v následujících metrech v tunelu jsem si říkal, že teď běžím i za Evžena a za Sáru,“ vzpomínal Kratina.
Na otázku, kam všechny ty medaile dávají, odpověděli v podstatě shodně. Každý má pro ně určené speciální místo, kde jsou bezpečně uložené. A zatímco Dvořákovi s Gatialem stačí šuplík a truhlička, Chmel s Kratinou se o místo dělí se svými ženami, které také běhají. „Za těch 37 let, co běhám maratony, je krásně vidět, jak se medaile proměňují. Zvětšují se, širší jsou i stuhy, na kterých visí. Řada z nich jsou skutečná umělecká díla. Medaile z PIM maratonů a následně RunCzech maratonů patří podle mě k těm nejvíce nápaditým,“ poznamenal Chmel. František Večeřa má doma z různých závodů již přes 200 medailí, včetně třicítky z Prahy. V obývacím pokoji si na ně vyrobil poličku, kde je má vystavené, ale s ohledem na jejich počet už část z nich musí být uložena v krabicích a šuplících. „To víte, že bych je rád měl vystavené všechny, přemýšlel jsem nad rozšířením poličky, ale to se nesetkalo s velkým pochopením manželky,” odpověděl nejstarší z RunCzech Kings se smíchem.
Všichni čtyři se shodují i ohledně účasti na příštích ročnících. Ani jeden se totiž s číslem 30 nechce spokojit. Dvořák má cíl zaběhnout alespoň 42 maratonů. Chmel sní o 40 a pokud mu to zdraví dovolí, tak klidně i o 50. Gatial to má velmi podobně a Kratina dokonce hodlá za dva roky běžet společně s manželkou. František Večeřa je ve svých plánech skromnější, „Je mi 78 roků, člověk samozřejmě musí poslouchat své tělo. Když zdraví dovolí, moc rád poběžím v příštím roce znovu!”
Jedno je tedy jisté – běh pro tyto muže znamená mnohem víc, než jednorázový výkon. Stal se nedílnou součástí jejich životů a my jsme moc rádi, že tuto vášeň můžeme sledovat a podporovat. Děkujeme a přejeme pevné zdraví a mnoho sil do dalších závodů.
