Během své atletické kariéry nashromáždila málo vídanou sbírku 44 medailí z mistrovství republiky. Vítězila v letech 2003 až 2018 na vytrvalostních tratích na dráze i na silnici a všechny cenné kovy vybojovala v barvách rodné Olomouce. Na trať Mattoni 1/2Maratonu Olomouc se Petra Kamínková vydá už počtrnácté.
Petro, co se vám vybaví při vzpomínce na váš vůbec první start v olomouckém půlmaratonu v roce 2010?
Veliká radost! Opravdu. Když jsem se dozvěděla, že i u nás v krásné Olomouci se poběží půlmaraton, měla jsem velikou radost. Dodnes mám všechny informační materiály.
Jak prožíváte poslední dny před tímto závodem? Předpokládám, že je to teď jiné než v dobách vaší vrcholové atletické činnosti.
Možná je to zvláštní, ale je to stále stejné jako při prvním ročníku, protože jsem nikdy nebyla profi sportovec. Jenom teď jsem starší a svému běhání už neříkám trénink, ale proběhnutí a relax v lese.
Jak jste se na půlmaraton připravovala letos?
Olomoucký půlmaraton je obrovská srdcová záležitost a pokud mi zdravíčko dovolí, tak vždycky budu součástí tohoto závodu. Běhání je moje radost a vzhledem k tomu, že bydlím v krásném prostředí, jsem v lese každý den. A před půlmaratonem jsem v něm trošku déle.
Kolik toho naběháte ve svém běžném pracovním týdnu?
Chodím si zaběhat skoro každý den. V neděli máme s kamarády delší výběh od nás z hospůdky. Jinak si chodím zaběhat minimálně dvanáct kilometrů.
A jaké tratě na Olomoucku máte v oblibě?
Všechny moje běžecké cestičky jsou v lesích kolem Svatého Kopečku, kde je moc krásně.
Jste zaměstnána v rodinné restauraci na Svatém Kopečku. Je to do značné míry i práce s lidmi, jak vás tato aktivita naplňuje?
Práci mám moc ráda. Za těch více jak dvacet let jsem se hodně naučila komunikovat s lidmi. Jsme taková vesnická hospůdka a mám velikou radost, že k nám chodí i spousta místních lidí.
Poznávají vás návštěvníci restaurace?
Musím říct, že díky olomouckému půlmaratonu ano.
Kdo z rodiny a přátel vás v sobotu při půlmaratonu podpoří?
Od covidu už i manžel Libor, který dříve pracoval v naší hospůdce. Jinak od prvních ročníků moje milovaná rodina, maminka, sestry. A těch přátel kolem trati také není vůbec málo, a to zahřeje u srdíčka. Po závodě vždy končíme v restauraci U Drápala, kde vše rozebereme, a v neděli se jdeme proběhnout od naší hospůdky a vše zakončíme dobrým pivkem.
