Martin Fuksa, olympijský vítěz v rychlostní kanoistice, se v neděli 3. května postaví na start Vodafone Maratonu Praha a poprvé si vyzkouší maratonskou vzdálenost. Běh je běžnou součástí jeho přípravy, celých 42 kilometrů je ale nová výzva.
Fuksa chce maraton zvládnout pod tři hodiny a zároveň si po splněném olympijském snu vyzkoušet závod, ve kterém nejde o medaile, ale hlavně o vlastní cíl. Zeptali jsme se ho, proč přišel čas na maraton právě teď, z čeho má na trati největší respekt i jak přemýšlí o regeneraci po závodě před startem Světového poháru.
Otázka: Martine, v přípravě běháte roky, takže samotný běh pro vás není žádné vykročení do neznáma. Maraton už ale ano. Co rozhodlo, že právě teď chcete zkusit takovou běžeckou výzvu, která má úplně jiný rozměr než běžný trénink?
Martin Fuksa: Přesně tak, běh ke kanoistice používáme odjakživa, takže to pro mě není nic neznámého. Dosud jsem ale běhal maximálně půlmaraton, který máme každoročně jako silvestrovskou tradici. Maraton jsem měl v hlavě delší dobu a letos se sešlo víc věcí. Bude mi třiatřicet, běží se 3. května a já bych to chtěl dát pod tři hodiny. Navíc mě vyhecovala i výzva, že jen málo lidí dokáže zvednout na benchpressu 110 kilo desetkrát a zároveň uběhnout maraton pod tři hodiny. Bench zvládnu, u maratonu uvidíme v neděli.
Otázka: Je pro vás maraton určitou formou sportovní svobody, kdy si můžete po splněném olympijském cíli dovolit vyzkoušet něco, co vás prostě láká?
Martin Fuksa: Myslím, že přesně tak to je. Tím, že se mi povedlo vyhrát olympiádu, na kterou jsem poslední roky nejvíc cílil, jsem si v kanoistice splnil svůj největší sen. Sportování mě ale pořád moc baví, takže jsem začal hledat další výzvu. Maraton je pro mě i svoboda v tom, že nejde o vítězství. Chci si ho užít, splnit si ho a zkusit něco, co mě láká. Samozřejmě mám časový cíl a rád bych ho splnil. Na druhou stranu, když ho splním, možná už další maraton nepoběžím. A když ho nesplním, znám se, že ho budu chtít někdy dokázat. Takže bych ten cíl chtěl dát, ale zároveň trochu nechci. Uvidíme, jaké to bude, jestli mě to chytne a jestli pak najednou nebudu chtít běžet všechny hezké světové maratony.
Otázka: Jako cíl jste si stanovil maraton zvládnout pod tři hodiny. Berete tenhle čas jako velký závazný cíl, nebo hlavně jako motivaci, aby ta výzva měla pořádný náboj?
Martin Fuksa: Není to pro mě zásadní závazek. V první řadě jsem pořád rychlostní kanoista a to je moje priorita. Maraton chci zvládnout hlavně z kanoistického tréninku, i to bych si chtěl dokázat – že to jde zvládnout z kanoistické přípravy. Několik delších běhů jsem přidal, ale hlavní příprava pořád směřuje ke kanoistice. I proto, že pět dní po maratonu mě čeká první závod Světového poháru.
Otázka: V kanoistice máte kilometr a za pár minut je hotovo. Na maratonu si po prvním kilometru člověk spíš jen rozehřeje nohy na dalších jednačtyřicet. Jak se podle vás vypořádáte s takovým skokem z bleskového výkonu na dlouhou trať?
Martin Fuksa: Sám nevím. Nejvíc jsem zatím uběhl 34 kilometrů v roce 2016, teď v přípravě nejvíc 31 kilometrů. Tempo kolem 4:15 na kilometr, které potřebuji na čas pod tři hodiny, jsem zvládal. Pořád je tam ale kus neznáma. Jsem zvědavý, co se schovává za dveřmi po 34. kilometru, které jsem ještě nikdy neotevřel. Poprvé je otevřu v neděli.
Otázka: Trať maratonu vede přes řadu ikonických pražských míst. Kdybyste měl vybrat jeden úsek, ze kterého máte největší respekt a na který se naopak nejvíc těšíte, které by to byly?
Martin Fuksa: Upřímně nemám trať nastudovanou do detailu. Ale určitě mám největší respekt z míst, kde bude byť malej – ale pořád kopeček. Zároveň vím, že se běží i po kostkách, takže to jsou takový ty místa, na který si určitě budu dávat největší pozor a úplně se na ně netěším. I když vím, že tam, kde jsou kostky, můžou být právě nejhezčí výhledy, takže jsem zvědavý, jestli se při běhu dokážu i trochu kochat, nebo budu jen makat.
Otázka: Stravu jste jako vrcholový sportovec zvyklý řešit hodně. Jak k ní přistupujete u maratonu, kde je specifické i doplňování energie přímo během výkonu? Máte připravený přesný plán, nebo to bude spíš otázka pocitu?
Martin Fuksa: Teď to hodně zkoumám, koukám na videa, poslouchám podcasty a radím se i s umělou inteligencí. Snažil jsem se zjistit, kolik gelů, ionťáku a vody by dávalo smysl vzhledem k mojí váze, tempu a délce výkonu. Nějaký plán mám. Gely budu mít u sebe, ionťák a vodu využiju na občerstvovacích stanicích. Doufám, že to všechno zvládnu a pomůže mi to.
Otázka: V kanoistice jste v lodi sám, na maratonu bude kolem obrovské množství lidí. Vyhledáte v davu spoluběžce, se kterými byste se „potahal“ v tempu, nebo si pojedete svůj vlastní závod?
Martin Fuksa: V tomto ohledu si ještě nejsem úplně jistý. Rád bych samozřejmě běžel na svůj pocit a nějak si kontroloval čas s ohledem na splnění cíle. Na druhou stranu, když nás poběží tolik, tak si myslím, že kolem mě bude tolik lidí, že by byla blbost, abych se třeba na chvilku za někoho neschoval. Ale nechci složitě taktizovat. Poběžím podle sebe a podle toho, co mám natrénováno.
Otázka: V Praze vás čeká maratonská premiéra. Bude to pro vás před startem úplně jiný druh emocí než při kanoistických závodech, nebo se u vás startovní nervozita, soustředění a touha zvládnout výzvu spouští podobně bez ohledu na disciplínu?
Martin Fuksa: Nervózní určitě budu, ale jinak než před kanoistickými závody. Tam je tlak na výsledek úplně jiný, protože jsem především rychlostní kanoista a v tomhle sportu potřebuju předvádět výkony a výsledky, které potřebuju k tomu, abych se tímto sportem mohl živit. Na maratonu mi v uvozovkách o nic nejde. Chci splnit svůj cíl, ale zároveň si to můžu víc užít.
Otázka: Pět dní po maratonu vás čeká Světový pohár v Szegedu. Jak se vlastně plánuje regenerace po 42 kilometrech, když za pár dní musíte znovu naskočit do ostré kanoistické sezony?
Martin Fuksa: Je to velká neznámá. Doufám, že jsem na tom fyzicky tak dobře, že maraton zvládnu pod tři hodiny, aniž bych ze sebe musel vydat úplně všechno. Jsem ale závodní typ. Když si něco dám do hlavy, chci to dokázat. Zároveň teď nechci běžet úplně na maximum. Pokud budu mít na rychlejší čas, nechám si to třeba na jindy po sezoně, kdy budu moct potom opravdu odpočívat.
Otázka: Na startu Pražského maratonu budou vedle vás stát tisíce běžců, každý se svým vlastním cílem. Co byste jim vzkázal jako sportovec, který dobře ví, co znamená dlouhá příprava, tlak na výkon i emoce na startu a v cíli?
Martin Fuksa: Popřál bych jim hlavně hodně štěstí a ať si splní cíl, který si dali – ať už je jakýkoliv. Ať mají hlavně radost ze sportu, radost z běhání a to si myslím, že je to důležitý. Takže hodně štěstí.
