Letošní sezóna ukázala, že do vytrvalostních silničních běhů začíná velmi výrazně promlouvat nová, mladá generace. Konkrétně pak ročník 2003 a s ním tři talenty, o kterých v budoucnu uslyšíme čím dál více. Začalo to už na Vodafone Maratonu Praha, kde Michaela Brtníčková zvládla porazit celé české ženské startovní pole. Následovaly České Budějovice, kde v rámci své půlmaratonské premiéry dráhaři Matěj Hřebačka s Maxmiliánem Matolínem obsadili druhé a třetí místo mezi českými muži. Mattoni 1/2Maraton Olomouc, který se konal v sobotu 13. června, byl tak pro Hřebačku teprve druhým závodem tohoto formátu, a přesto dokázal všechny své krajany předběhnout.
Svůj čtrnáct dní starý rekord si v Olomouci vylepšil o 42 vteřin a zaznamenal první znaky adaptace těla na nový typ zátěže. „Pocity jsou super. Závod jsem si opravdu moc užil a těší mě, že mě to teď s jednodenním odstupem nebolí tolik jako po závodě v Českých Budějovicích. Také jsem si dokázal lépe rozložit síly a už jsem věděl, jak se v závodě pohybovat. Za zlepšení času jsem samozřejmě moc rád, přestože posun není nijak výrazný,“ zůstává nohami na zemi Hřebačka, který cílovou pásku Mattoni 1/2Maratonu Olomouc proťal v čase 1:07:16.
Za cíl si původně kladl čas pod 67 minut, ke kterému mu mnoho nechybělo. „Rychlejší trať s menším počtem otoček pomohla a počasí bylo podobné jako v Budějovicích. Byl jsem blízko, stačilo by mi zrychlit přibližně o sekundu na kilometr, což není až takový rozdíl. Ve druhé polovině závodu jsem ale měl pár pomalejších kilometrů a zároveň jsem neměl tak silný závěr, jaký bych potřeboval,“ vysvětluje ztrátu cenných sekund a zároveň prozrazuje, jakých výkonů by chtěl dosáhnout do budoucna. „Pokud bych měl bezproblémovou přípravu a našel ideální závod, tak věřím, že čas kolem 63–64 minut bych mohl zvládnout. Zároveň je ale možné, že tohle bylo moje maximum. Uvidíme, kam se můžu posunout v dalších letech a jak to půjde dál,“ říká Hřebačka, který se na dráze soustředí především na trať 3000 a 5000 metrů.
Specifika delších tratí teprve objevuje a minimálně po dobu následujících dvou let se dráhu opustit nechystá. „Všímám si, že u delších tratí mnohem více rozhoduje objem naběhaných kilometrů a aerobní kondice. Zároveň mě překvapilo, že se dá běžet dlouhou dobu bez nějakého velkého pocitu laktátu v nohách, což z dráhy neznám. Tam je to více o rychlosti a schopnosti snášet bolest. K silničním tratím se chci propracovat postupně a půlmaraton mi momentálně přijde jako ideální vzdálenost,“ vysvětluje brněnský rodák vyrůstající v Hodoníně.
Běžecké zkušenosti sbíral i v zámoří, kde kombinoval akademické studium s vrcholovou atletikou. Svou první americkou sezónu zahájil na soukromé California Baptist University a v letech 2024–2026 působil na University of North Dakota, kde svými výkony dokonce přepsal několik školních rekordů. Rozdíl mezi americkými a domácími závody spatřuje především v divácké atraktivitě a úrovni konkurence. „V Americe je obecně mnohem větší zájem o atletiku a úroveň výkonů je neskutečná. Tady v Česku může být člověk mezi nejlepšími v republice, ale v Americe je dalších desítky, možná stovky běžců na podobné nebo ještě vyšší úrovni, a to včetně několika středoškoláků.“
S konkurencí i organizací na Mattoni 1/2Maratonu Olomouc byl však více než spokojen. „Nemám zatím tolik zkušeností s velkými silničními závody, ale atmosféra byla fantastická, diváci skvělí, trať rychlá a celková úroveň byla dle mého názoru špičková. Startovalo zde množství elitních evropských běžců, takže i konkurence byla vysoká. Velkou pochvalu si zaslouží organizace ze strany RunCzechu. Ani si nedokážu představit, kolik práce stojí za tím, aby všechno fungovalo – od uzavírek silnic přes administrativu až po samotný průběh závodu. Péče o atlety byla na vysoké úrovni a celkově jsem si závod opravdu užil,“ pochvaluje si Hřebačka, kterého tento víkend čeká ještě Extraliga družstev na dráze v Plzni, poté krátké volno a následně zamíří zpět do USA, kde v září startuje krosová sezóna. „Moc se na ni těším a doufám, že se mi podaří navázat na solidní formu.“
