Kinesiotaping, neboli léčebné či preventivní využití elastických lepicích pásek, které se lepí na tělo, prožívá i u nás v posledních letech doslova boom. Stává se populárnějším a dostupnějším pro široké spektrum lidí, pásky jsou běžně k zakoupení v lékárnách či drogeriích, na internetu je navíc k dispozici celá řada videonávodů, jak pásky aplikovat.

Od 70. let minulého století, kdy se japonský chiropraktik Kenzo Kase začal věnovat vývoji pásky a jejímu uvedení do praxe, urazil kinesiotaping dlouhou cestu. V rámci medicíny dnes nachází tato metoda svoje využití napříč klinickými obory, včetně neurologie, ortopedie nebo pediatrie; nicméně dominantní místo má především ve fyzioterapii a v rehabilitačním a sportovním lékařství.

Ač je kinesiotaping vcelku známou metodou, řada odborníků i laiků stále tápe v jeho odlišnosti od klasických pevných tejpovacích pásek. Šíře všech možností využití kinesiotapingu
a bohužel i zásady aplikace pružného tejpu jim nezřídka unikají.

Je zřejmé, že klíčový rozdíl představuje pružnost pásky. Klasické pevné tejpy totiž mají, díky své téměř nulové pružnosti, jediné využití: fixaci, tedy zpevnění určité části těla, ať už jako prevenci úrazu nebo jako prostředek znehybnění při úraze. Vzhledem k pevnosti pásky dochází jejím vlivem k omezení mízního i krevního oběhu v poraněné části těla, takže často působíme spíše kontraproduktivně.

Naopak kineziotejp je cíleně vyráběn tak, aby byl svými vlastnostmi co nejvíce podoben lidské kůži – a to nejen svou pružností, ale i tloušťkou, která je srovnatelná s tloušťkou povrchové vrstvy kůže. Díky tomu přestává být kineziotejp na těle během několika minut vnímán, přestože stále působí, což je z hlediska komfortu pohybu pozitivní fakt. Na rozdíl od pevných pásek jsou kineziotejpy vysoce prodyšné a odpadá tak i nepříjemné dráždění kůže výrazným pocením pod místem aplikace. Z vlastností kineziotejpu plyne i jeho efekt – ovlivňuje receptory v kůži a volná nervová zakončení v různých vrstvách kůže a podkoží (čidla tlaku, tahu apod.) a pomocí zvrásnění a nadlehčení jednotlivých vrstev měkkých tkání působí dekompresi prostoru mezi nimi a pomáhá tak zvýšení prokrvení a toku lymfy (mízy), důsledkem čehož se snižuje otok i bolest.

Primární využití kinesiotapingu spočívá v ovlivnění napětí svalů, ať už ve smyslu zvýšení napětí (zlepšení stažitelnosti svalu a jeho lepší zapojení v pohybovém vzorci) nebo snížení napětí (v případě přetížení, ke snížení bolestí daných svalovým napětím nebo při tendenci ke křečím). Pomocí změny tonu svalů můžeme ovlivnit i postavení v kloubech a zlepšit rozsah pohybu. Specifickou technikou aplikace, tzv. lymfotapingem, lze klást důraz na ovlivnění lymfatického zásobování a prokrvení a použít pásku k terapii otoků či hematomů.

„Zrádnou stránkou kinesiotapingu je jeho zdánlivá jednoduchost, díky které se do jeho aplikace pouští na vlastní pěst řada sportovců i pacientů“, upozorňuje Daniela Jílková, fyzioterapeutka z Institutu sportovního lékařství v Praze, a doplňuje: „Chybí-li dotyčnému dostatečná znalost jednak postupu při aplikaci pásky, jednak základů anatomie a fyziologie (při lepení základních druhů kineziotejpů respektujeme anatomický průběh svalů, vazů či lymfatických cest), hrozí v lepším případě, že se z kineziotejpu stane obyčejná náplast mající pouze psychologický efekt; v horším případě může dojít i k poškození zdraví.“

Stejně jako jiné terapeutické metody má i kinesiotaping jasné kontraindikace, při jejichž přehlížení můžeme vyvolat celou škálu problémů počínaje podrážděním kůže (při aplikaci přes místo výskytu pigmentových névů, při přítomnosti dermatitidy či z jiných důvodů křehké kůže) a konče i ohrožením života (vyvolání embolizace použitím pásky při akutní trombóze nebo přetížení oběhového systému použitím pásky při kardiopulmonální dekompenzaci). Opatrnost je na místě i 
v těhotenství nebo u nemocných diabetem.Vždy platí, že nejsme-li si jistí bezpečností použití, je lépe se o dané situaci poradit s fyzioterapeutem nebo lékařem znalým problematiky.

Co konkrétně radí specialisté z Institutu sportovního lékařství?

• Aplikaci kineziotejpu by mělo přecházet pečlivé vyšetření, uvážení, čeho vlastně chceme dosáhnout a stejně tak pečlivá příprava pokožky (odmaštění, oholení). Kůže musí být před nalepením pásky čistá a suchá.
• Konce kineziotejpu zastřiháváme dokulata, abychom zamezili strhnutí pásky zachycením za oblečení.
• Zcela stěžejní pro dosažení žádaného efektu, je míra natažení pásky a směr, jakým se bude po nalepení páska smršťovat.
• Nejsme-li si jistí, jak moc kineziotejp při lepení napnout, je vždy lepší volit menší napětí.
• Kotvu (začátek) a konec pásky lepíme vždy zcela bez napětí.
• Existuje řada případů a stavů, kdy je možné, aby si pásku aplikoval klient či pacient sám, z výše uvedených důvodů je ale vhodné, aby si nalepení pásky pro konkrétní situaci vyzkoušel pod vedením zkušeného ošetřujícího fyzioterapeuta nebo lékaře.
• Alergie na lepidlo tejpu se objevuje spíše vzácně, daleko častější je dráždění kůže právě z nadměrného napínání pásky při lepení, čímž zároveň obvykle rušíme terapeutický efekt.

Zároveň nesmíme zapomínat, že kinesiotaping patří mezi pomocné terapeutické a preventivní metody a měl by být tedy spíše prostředkem k prodloužení efektu aktivní fyzioterapie (rehabilitace), než solitérně užitou metodou léčby či prevence. Jeho velkou výhodou je pak snazší přenosnost tohoto efektu přímo do tréninku či běžného života a to na dobu cca 4-5 dní, po které necháváme pásku umístěnou na těle.

Kvalitní kineziotejpy jsou dobře voděodolné, nejsou proto limitem ani při hygieně, ani při vodních sportech. Platným omezením při nošení kineziotejpů je zákaz sauny nebo vysoušení pásky po fénem, protože páska obsahuje termoaktivní lepidlo, které může při vystavení vysoké teplotě opět dráždit pokožku nebo výrazně zkomplikovat sejmutí pásky a zvýšit tak riziko poranění kůže.

Časté dotazy v rámci této techniky se týkají různobarevnosti pásek – navzdory kolujícím mýtům zůstává pravdou, že pružnost i ostatní vlastnosti pásky jsou vždy stejné, nezávisle na její barvě. Ta je především estetickou záležitostí.

V souvislosti s běháním se kinesiotaping využívá např. ke korekci přílišné supinace nebo pronace nohy (ideálně opět v rámci aktivního tréninku správné funkce a kvalitní opory nohy), při bolestech Achillovy šlachy nebo syndromu běžeckého kolene (bolesti v oblasti čéšky) nebo při terapii akutních úrazů k urychlení hojení a rekonvalescence.