Damián Vích se v sobotu večer stal prvním českým vítězem v osmadvacetileté historii Birell Večerního běhu na 10 km Praha. Ke druhému nejlepšímu výkonu kariéry 28:46 minut ho dovedly tisíce fanoušků v ulicích rozzářené Prahy. „Lidi mi na trati obrovsky pomohli, byli jsme v kontaktu. A proto to taky dělám, pro ten pocit z přízně fanoušků, který mě moc těší,“ vyznal se sedmadvacetiletý člen RunCzech Racing Teamu.
Kolik jste po triumfu na Birell Večerním běhu dostal zpráv a gratulací?
Ohlasu byla veliká spousta, ještě během neděle jsem si je pročítal, ale ani druhý den mi
na to nestačil. Sto procent zpráv bylo pozitivních. Perličkou pro mě je, že mě oslovil oficiální instagramový účet adidas, který má přes tři miliony odběratelů, abych přesdílel příspěvek. Toho si moc vážím, svým způsobem je to takový životní sen.
Od startu to vypadalo, že máte závod pod kontrolou. Vyvíjelo se všechno podle plánu?
Vodič (Peter Ďurec) odvedl moc dobrou práci, šel na maximum svých možností. Dotáhl to přesně tam, kam jsme se domluvili. Kdyby se ale dál běželo ve více lidech a pokračoval
se mnou někdo ze závodníků, určitě by mi to pomohlo. Běžet sám tak dlouho je psychicky dost těžké.
A v případě pražské desítky má druhá polovina trati i náročnější profil, že?
Ve druhé půlce je hodně dlažebních kostek, a to není ideální. Připadá mi to skoro jako běžet po písku, protože se nohy podlamují. Je tam taky víc stoupání, ale běh do kopce mi nevadí. S tím jsem ale do závodu šel, že bude druhá půlka pomalejší.
Naopak v té první jste za to vzal hodně zostra, několik mezičasů odpovídalo dokonce výslednému výkonu rovných 28 minut.
To bylo až brutální. Je pravda, že v první půlce jsem nechal na trati o něco víc, než jsem měl. Ale to je v pořádku, už před startem jsem říkal, že se nebudu schovávat, pošlu to tam a předvedu v Česku ten nejlepší výkon, jaký umím.
A byl z toho druhý nejlepší čas na 10 km v kariéře, 25 sekund za vaším národním rekordem z rovné a rychlé trati ve Valencii. Dají se výkony z těchto dvou závodu porovnat?
Formu mám větší teď, než jakou jsem měl ve Valencii, a nechal jsem tu i víc sil. Takže výkon z Prahy pro mě má větší hodnotu. A zároveň jsem si ověřil, že národní rekord
na desítce se v Česku běžet dá, určitě se o to ještě pokusím.
Na zmíněné trati ve Valencii padly aktuální evropský i světový rekord a šest z deseti nejlepších výkonů starého kontinentu. V lednu se na nejrychlejší trati planety znovu představíte. Co od vás můžeme čekat?
Rád bych atakoval hranici 28 minut, což nějakým způsobem viselo ve vzduchu i v sobotu. Ve Valencii bude silnější konkurence a rychlejší trať, ale já si do závodů nedávám jako cíl časové limity. Spíš se soustředím na přípravu a na výkon v samotném v závodě.
A jak jste v sobotu prožíval elektrizující atmosféru večerní Prahy, na které se podílely tisíce diváků podél trati?
Jak jsem řekl, svého výkonu si tolik vážím i proto, že jsem ho dosáhl doma. Od českých fanoušků to bylo neskutečné povzbuzování! Můžu říct, že takovou atmosféru při závodě jsem asi v životě nezažil. Myslím, že jsem tu bouřlivou náladu tak trochu podpořil i já tím, jak rychle jsem to rozběhl a že jsem vedl.
Závody RunCzech jsou příznačné tím, že spojují běžce a jejich příznivce v jednu komunitu. Cítil jste to právě tak?
Lidi mi na trati obrovsky pomohli, byli jsme v kontaktu. A proto to taky dělám, pro ten pocit z přízně fanoušků, který mě moc těší.
(zleva Martin Zajíc, Damián Vích, Tomáš Křivda)
