Gabriela Novotná právě teď jako první Češka v historii jede rally Dakar a s nástrahami legendárního závodu se zatím pere statečně. A i když by se mohlo zdát, že rally a běhání spolu vůbec nesouvisejí, opak je pravdou. Běhání je totiž pevnou součástí Gabrieliny přípravy, a když se k nám do Running Mallu zastavila na masáž, využili jsme příležitosti a položili jí pár otázek.

Jak po technické i po fyzické stránce vypadala vaše příprava na Dakar?

Co do technické stránky, nejvíc hektický byl konec listopadu. To se nakládala technika v Le Havre a motorka, doprovodná auta i všechny věci musely být připraveny. Okolo Vánoc už se dořešovaly spíš administrativní záležitosti a poslední přípravy na odlet. Nejdůležitější byla poslední fáze právě té fyzické přípravy, která je hodně komplexní. V podstatě až do Vánoc jsem byla na soustředění v Řecku, kde jsou k trénování ještě podmínky.

Je jasné, že musíte mít sílu, abyste dokázala sebrat spadlou motorku, ale co vytrvalost? Také se hodí?

Vytrvalost je základ! Popravdě ji věnuji mnohem víc pozornosti než silovému tréninku jako takovému. V tom se zaměřuji spíš na stabilizaci, vnitřní stabilizační systém a motoriku. To musí fungovat. A samozřejmě, že je potřeba síla, ale zvedání motorky je spíš o grifu a na motorce posiluji hodně. Příliš „nafouknuté“ svaly akorát musíte živit, a když máte jet třeba sedm hodin v kuse… Najezdím toho spoustu a spoustu na kole, objemy samozřejmě najíždíme i na motorce a podobně. Také běhám, ale to je spíš doplněk.

Co vůbec vy a běh, jaký k němu máte vztah?

Běh mám ráda moc! Běhám každé ráno před tréninkem v posilovně a někdy si třeba vyběhnu na urychlení regenerace. Na vytrvalost, kterou potřebujeme my, ale není běh úplně vhodný, takže už neběhám dlouhé trasy jako dřív. Zvládám kolem sedmi kilometrů.

Neuvažujete o tom, že byste si třeba jednou zaběhla maraton v Praze? I když nyní objemy neběháte, pro někoho, kdo se chystá na Dakar, to musí být i tak hračka.

Popravdě jsem pražský maraton už běžela, když jsem byla na vysoké. Dokonce dvakrát. Ale hračkou bych ho tedy rozhodně nenazvala. S tím, co dělám, mám pocit, že už není moc prostor naběhat kilometry. Nevím, kde bych s tím vším našla třikrát týdně tři hodiny na běhání, jako tomu bylo, když jsem běhala tehdy. Ale třeba si vyzkouším zaběhnout něco kratšího (usmívá se).