Říká se, že motivace je lidským motorem. Co bylo tvojí motivací, aby si začala běhat?

Upřímně, běh jsem už od mala neměla vůbec ráda a dlouhou dobu tvrdila, že to není sport pro mě. Asi jako hodně lidem, tak i mně, běh zprotivil školní tělocvik, kde se hledělo hlavně na výkon. Radost z pohybu byla druhotná. Běhat jsem začínala na páse, když jsem chodívala cvičit, ale cítila jsem, že to není ono. Běh mě sice začal bavit, ale už mě nebavilo docházet někam, kde si můžu zaběhat, když jsem věděla, že můžu vyběhnout rovnou z domu. V tu chvíli se to zlomilo. Běh venku jsem si hned zamilovala.

Nemůžeme se nezeptat, co pro tebe osobně znamená běhání?

Běh je pro mě jedním ze způsobů, jak se odreagovat, poznat své možnosti, posílit tělo a ducha, poznat nové lidi, dostat se na nová místa, užít si přírodu ve všech barvách a obdobích... Dalo by se pokračovat ještě dlouho. Dnes už si to bez běhu neumím představit, je to součást mého života.

V čem je podle tebe největší rozdíl běhání oproti jiným sportům?

Určitě ve svobodě a jednoduchosti. Můžete jít kdykoliv, vydat se kamkoliv, je jen na vás, jak dlouho a jak rychle poběžíte. Můžete dokonce kdykoliv odbočit z naplánované cesty. Stačí se prostě jen zvednout a vyběhnout.

Běháš pravidelně nebo vyznáváš spíš „jednorázovky“?

Běhám pravidelně. Jednorázovky nevyznávám ani neuznávám.

Máš nějaký běžecký výkon, na který si obzvlášť hrdá? Počet uběhnutých kilometrů, zaběhnutý čas…

Hrdá jsem především na to, že od té doby, co jsem začala běhat, jsem nikdy nepřestala. Žádné běžecké pauzy nebo těžké návraty k běhu. Prostě pořád. Časy se na závodech zlepšují, ale myslím, že ty opravdu dobré ještě přijdou.

Díky aplikaci RunCzech si lidé mohou porovnávat své výkony s ostatními běžci. Co ty, jsi soutěživý typ?

Trochu ano, ale jen ve hrách. Při běhu soupeřím většinou sama se sebou, ale i to bývá pěkný oříšek.

Co tě vedlo k tomu stát seMattoni Freerunkoučem?

Když jsem viděla, že v plánu je i Jihlava, tak jsem to vzala jako výzvu, které bych se ráda zkusila chopit. Ani jsem si nemyslela, že by to mohlo vyjít a ejhle. Jsem za to opravdu ráda, protože díky Mattoni Freerun jsem poznala plno zajímavých lidí a to jak z řad koučů, tak i účastníků.

Tvým úkolem je organizovat běžecké tréninky a motivovat ostatní běžce. Jak se ti to zatím daří?

Vím, že sebechvála smrdí, ale řekla bych, že skvěle. V Jihlavě už jsme měli více jak 20 běhů a ani na jednom běhu bych si nemohla stěžovat na účast. Scházíme se nepravidelně, ale vždy alespoň jednou týdně. Dokonce přišli i úplní začátečníci a lidé, které jsem vůbec neznala a co považuji za největší úspěch, že běhají dál, někdy s námi a někdy bez nás.

Co by si doporučila začínajícím běžcům?

Moc nad během nepřemýšlet a raději rovnou vyrazit. A co je hlavní, začít pomalu.

Kde tě můžou ostatní běžci potkat?

Potkat mě mohou na jihlavské Mattoni Freerun trase a v jejím okolí. Přes školní rok běhám i v Brně, kroužím v okolí Černých Polí.