Rozšířené menu

Lucie Síbrová

Šťastná mezi svými

Lucie Síbrová 

K běhání mě přivedli rodiče. Oba se věnovali atletice, a tak jsem už jako malá trávila odpoledne v doskočišti na pískovišti, když táta trénoval. O pár let později jsem začala navštěvovat atletickou přípravku v Prostějově, potom atletickou třídu a nakonec i gymnázium. Po tátovi jsem nejspíš zdědila pár genů na čtvrtku překážek a dlouho se jich také držela. 

Táta je běhával tak skvěle, že má i několik zlatých medailí z mistrovství republiky a to hlavně díky trenérovi Milanu Čečmanovi. Ale to jsem byla ještě „na houbách”. Přestože já kromě mistryně Moravy a Slezska žádné jiné medaile nemám, překážky mě vždy bavily. Na posledních padesát metrů v závodě, kdy už ani nevnímáte okolí, nikdy nezapomenu. Ten pocit v cíli cítím ještě dnes. Ani jsem si tenkrát nedokázala představit, že bych kdy dělala delší běhy. Ještě před pár lety, když trenér zavelel, že se běží fartlek, dávala jsem oči v sloup. Nesnášela jsem je!

S mým přechodem na vysokou školu v Olomouci skončilo i závodění na dráze. Abych se tenkrát odreagovala od učení a také natrénovala na zápočty, začala jsem běhat delší tratě. Běhala jsem a běhala, až jsem se proběhala k půlmaratonu. Znám ty pocity, když běžíte závod. Během nich i dnes občas bojuji s hlavou a říkám si: Lucie, kam ses to zase přihlásila. Ale vždy doběhnu a v cíli jsem šťastná. Stejně jako vy.

V době, kdy už jsem nebyla aktivní jako závodní dráhová běžkyně, jsem se dostala k trenérství. Moje první zkušenosti jsou spojené s atletickou přípravkou, kde jsem měla na starost malé dětičky v  mladším školním věku. Později jsem při studiích v Olomouci trénovala v ženském fitku. A tady jsem začala rozběhávat Olomouc. Kurz jsem zakončila mým prvním půlmaratonem a s holkama jsme tenkrát běžely štafetu. Dodnes se na závodech v Olomouci s některými z nich potkám. Po škole mě osud zavál do Prahy, kde jsem našla uplatnění jako učitelka, nejprve na základní škole a později na gymnáziu. A jak tomu osud chtěl, dozvěděla jsem se o projektu Mattoni Freerun, kde hledali kouče, kteří by rozběhali Česko. 

Znělo to jako výzva a tak jsem se zúčastnila výběrového řízení, které vedl moderátor Vojta Bernatský společně s běžeckou legendou Lídou Formanovou (kterou já jako malá sledovala v televizi a strašně jí fandila). Vyšlo to a díky FreeRunu jsem tady s vámi už přes čtyři úžasné roky nejen jako kouč, ale i jako trenér v Running Mallu. Obdivuju všechny „své” běžce hlavně proto, že jsou celý den v práci a potom si jdou ještě zaběhat. Běhání se stalo součástí jejich života a musím říct, že jsem ještě na svém tréninku nepotkala žádného protivu. Ti mezi běžci prostě nejsou. 

Ptáte se, jak to? Začněte běhat. Každý z nich má svůj specifický příběh a já jsem ráda, že se z nás stala tak boží parta. Je to už spíš skupina kamarádů než svěřenců. Díky trénování v Praze se mi otevřely další dveře a to až k vodičství na půlmaratonu. Jsem šťastná mezi lidmi, nabíjí mě to, a proto jsem ráda, že mohu pomáhat a motivovat v závodě hobby běžce. Přála bych si vodit postupně i ty, kteří mají na to běžet čas 1:45.

Mám ráda pohyb, je mou každodenní součástí života. Udržuje mě v pozitivní náladě a zdravém životním stylu. K tomu vedu i své studenty. Sport je pro mě ten nejlepší způsob, jak žít :-)


Oficiální partneři

Oficiální mediální partneři

Mediální partneři

Speciální projekty

Instituční partneři

Regionální partneři - Ústí nad Labem

Dodavatelé