Co si takhle udělat malou stručnou charakteristiku běžců podle časů, na které vodíme? Jasně a začněme odzadu od toho nejpomalejšího.

2:30. Už z dálky slyšíme lehké vtipkování. Tito běžci totiž konečný výsledek moc neřeší. Ne, že by jim na něm nezáleželo, ale chtějí si závod patřičně užít, to je to hlavní, proč se postavili na start. Spoustu z nich navíc běží půlmaraton poprvé a mají radost, že si s někým mohou pokecat a dlouhá doba, co stráví na trati, jim lépe uteče.

2:10. Běžci a běžkyně, co již mají svůj cíl. Sice by se zdálo, že není velký, ale pro ně samotné je to významný mezník v jejich běžeckém žebříčku. Stačí si během závodu povídat a na svůj účet i občas zažertovat. Když se jim podaří na konci závodu nám vodičům ukázat svá záda, pokorně v cíli počkají a upřímně poděkují.

2:00. Už Ivo Domanský, nestor českých maratonců, kdysi prohlásil, že kdo uběhne půlmaraton pod 2 hodiny, je prostě borec! A i podle toho lze charakterizovat běžce, kteří obklopí vodiče na tento čas. Pečlivě plní naše příkazy, a to jen proto, aby se v cíli časomíra zastavila nejhůře na hodnotě 1:59:59! 2:00:01 je totiž nepřijatelné! Velmi odpovědní a ctižádostiví závodníci.

1:50. Tento čas si už žádá kvalitní trénink. Takže kolem nás pozorujeme poctivě se rozcvičující běžce, kteří nervózně přešlapují, protahují, prostě se hýbají, aby byli maximálně zahřátí, než vyrazí na trať a nic z rad, které obdrželi před startem, nepodcenili. Prostě maximálně připraveni běžet a splnit cíl, ať se děje, co se děje.

1:45. Další mezní hodnota pro ty náročnější hobby závodníky. Komunikace na trati s nimi už poněkud vázne a jejich odpovědi? Když odpoví jedno slovo, je to super pokec. Když dvě slova, tak máme dojem, že slyšíme přízrak. A když náhodou vyřknou tři slova, tak máme pocit, že sníme. I tak jsou to poctiví dříči s velkou touhou dosáhnout svého.

1:40. To už na nás čekají praví atleti. To není výsměch, ale věrohodné hodnocení toho, co se v okolí vodičů právě nachází. Sebevědomí borci, co mají hodně natrénováno a touhu nejen zdolat tuto hranici, ale vzdálit se od ní co nejdále. V cíli pak nešetří poděkováním a nám občas vhání i slzy do očí.

1:30. Tak tady si ani my moc nepokecáme. Vždy si ale řekneme, kolik z těchto lidí, co stojí s námi na startu, také s námi proběhne i cílem? Stovky, desítky nebo jen pár jedinců? Mnoho jich určitě nebude, ale málo také ne. Před startem však srší humorem. Na 10 km už dýchají rychle, na 15 km hodně těžce a v cíli doslova lapají po dechu. Jenže všechna čest. Jsou to borci a v cíli se sluší jim poklepat na rameno včetně nás vodičů. Pochválíme ostatně všechny, co doběhnout až za tímto časem a mluvit opravdu netřeba.

Jirka M

14 vodičů Budějovického půlmaratonu 3.6.2017:

1:30 – koridor A

Jan Mareček

Petr Macek

1:40 – koridor B

Mirek Touška

František Míček

1:45 – koridor C

Jiří Mašek

Jekatěrina Zanozina

1:50 – koridor D (začátek)

Michal Křenek

Jana Portašíková

2:00 – koridor D (konec)

Helena McAlorum

Karel Kodr

2:10 – koridor E

Petra Heřman

Roman Novotný

2:30 – koridor G

Martin Gazda

Jitka Faronová

Náhradníci:

Pavel Čvančara

Petr Kudláček

A na závěr jeden krásný příběh z loňských Českých Budějovic. Jako obvykle jsem vodil na určený čas. Asi na třetím kilometru jsem si všimnul, že v klubku kolem mé osoby běží chlapec, kterému bych odhadoval tak stěží dvacet let, což by nebylo nic divného. Zaujal mne ale jeho běh, který byl neurovnaný, těžkopádný, prostě jiný než u běžných běžců. Tak rozhodně mladý kluk neběhá, pomyslil jsem, ale jelikož každý běžec je originál, tak jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost.

Celý závod se nás vodičů držel, pečlivě dodržoval vše, co jsme ostatním radili, a to už přehlédnout nešlo. V jednu chvíli se již zdálo, že skupinku opustí, ale díky našemu povzbuzování překonal zřejmě malou krizi a dokázal s námi držet krok i nadále. Na modrém koberci jsme jako vždy ještě více všechny povzbudili a vyslali vstříc cíli, užít si zasloužené ovace diváků a známých.

Překvapením bylo, když za cílem tento mladík na mne čekal, aby mi poděkoval a navíc dodal: „Víte, před třemi lety jsem měl autonehodu a částečně ochrnul na obě nohy. V té době jsem se upnul na běh a slíbil sobě, že uběhnu půlmaraton. Dnešním dnem jsem si tohle své předsevzetí splnil, a navíc v čase, o kterém jsem ani nesnil. Velký dík patří i vám, za úžasné povzbuzování hlavně v době, když už jsem to chtěl zabalit. Díky moc za to, že vůbec tohle pro nás děláte“.

V tu chvíli jsem oněměl. Má slova by v tomto případě byla stejně zbytečná. Po jeho poděkování jsme se přátelsky objali, a popřáli mnoho úspěchů v dalším běhání. Odcházel jsem si i já pro zaslouženou medaili a v očích měl slzy. Ještě asi hodinu poté ve mně třímal ten zážitek, nesmírně emoční a silný. Pro takové běžce tuto „práci“ děláme. Silný zážitek, který zůstane ve vašich vzpomínkách celý život.