V průběhu závodu budou mít diváci i soutěžící možnost zakoupit svíčku za symbolických 20,- Kč, kterou společně v závěru akce zapálí a pošlou tak symbolicky světlo pro nevidomé do Afriky.

Patrony běhu jsou bratři Karanjové z Keni. Francis v osmi letech oslepl následkem prodělané malárie. Začal chodit do školy pro nevidomé, po třech letech ji však musel znovu opustit, protože jeho rodiče si nemohli dovolit platit školné. Peníze jim často nestačily ani na teplé jídlo jednou denně. Fracisův mladší bratr James se živil jako rolník a svou šanci na lepší život našel, podobně jako mnoho dalších lidí v Keni, v možné kariéře vrcholného běžce.

Co je nejtěžší na souhře slepého běžce se svým vodičem? Na co musí James dávat pozor, aby dovedl Francise v pořádku do cíle?

James: Mým úkolem není jen Francise doprovázet, ale musím dávat také pozor na to, aby na tréninku tvrdě pracoval, dodržoval tréninkový plán a byl dobře připravený na závod.

Jak vypadá Váš trénink? Dokážete spočítat, kolikrát jste spolu spadli?

Francis: Obvykle trénujeme dvakrát denně. Snažíme se kombinovat různé běhy, střídat snazší tréninky s těmi těžšími. Spadli jsme jen párkrát. Nebezpečné jsou zvláště špatně udržované cesty s dírami, výmoly a kameny.

Jamesi, je těžší bratra vést večer než za denního světla?

James: Ne, večer nemělo by to být o nic složitější ani pro mě ani pro Francise.

A co se týče rychlosti: Francisi, běžíte na hranici svých fyzických sil nebo slepota Vaši rychlost limituje?

Francis: Někdy mám pocit, že mě slepota limituje, ale vždy ze sebe vydám to nejlepší, na co mám. Zejména na závodech.

Francisi, kdybys mohl, předběhl bys svého bratra? Nebo musí být vodič vždy rychlejší než ten, koho vede?

Francis: Nepředběhl bych ho, není to bezpečné. Je pro nás důležité, abychom zůstali pohromadě, mohli spolu komunikovat a aby mě upozornil na překážky v cestě.

Zrak je pro každého atleta důležitým smyslem. Je těžké začít běhat, když jste slepý? Co je pro Vás pro Vás nejobtížnější?

Francis:  Podle mě není největší překážkou cesta, po které běžíte, ale Vy sám. Každý běžec potřebuje motivaci a osobní cíl. Jen ten slepý k tomu ještě musí mít partnera, který to cítí stejně.

Do Prahy se vracíte po třech letech. Co se Vám vybaví, když se řekne „Česká republika“? Pamatujete si ještě na Hervis 1/2Maraton Praha?

Francis: Za pozvání do Prahy jsme velmi rádi. Vzpomínám rád na atmosféru závodu a davy diváků, také trasa se mi líbila.

S jakým výsledkem budete na O₂ Grand Prix Praha spokojení?

James: Na 10 km budeme rádi za čas kolem 35 minut.

Na O₂ Grand Prix Praha jste byli pozváni občanským sdružením Světlo pro svět. Jak dlouho už s touto mezinárodní neziskovou organizací spolupracujete?

James: Spolupracujeme s nimi už šest let. Snažíme se být vzorem pro ostatní lidi se zdravotním postižením v rozvojových zemích. Jako patroni organizace Světlo pro svět tak běháme za všechny nevidomé. Chceme ukázat, že i oni to mohou dotáhnout daleko, stačí jim jen trochu pomoci.

Úspěchy Francise Thua a Jamese Kuria Karanjových:

2011: Stříbro na 5 000 m (16:00:00) Mistrovství světa na Novém Zélandu

2008: Stříbro na 5 000 m (15:32:28) Paralympijské hry v  Pekingu

2007: Světový rekord v půlmaratonu nevidomých (1:10:02), Graz Marathon

2006: Zlato na 5 000 m (15:33:86) a 10.000 m (33:16:50), IAAF mistrovství světa v Assenu

2004: Bronz na 5 000 m (16:05:38) Paralympijské hry v  Aténách