„Mladej a starej“, dalo by se říct o běžcích, jejichž datum narození dělí jedenáct let (věk 23, resp. 34). Projeví se víc zkušenosti a vytrvalost, anebo rychlost a  dravost? A kam dosáhnou v mezinárodním poli? Nejlepší výkon roku drží letos čerstvě Jan Kreisinger 1:07:57
z posledního březnového víkendu v německém Paderbornu.

Kdo vyhraje český souboj?

Robert Krupička: Jirka.

Jiří Homoláč: Děkuju.

RK: Není zač, to je aktuální forma.

JH: Chci být nejlepším Čechem.

Poslední testy jste ale měli odlišné – Robert na silnici, Jirka v terénu, že?

RK: Běžel jsem Golčův Jeníkov. Patnáctka s kopci před šesti dny (5. za 50:14, pozn. red.) sice není ideální příprava, ale chtěl jsem se rozběhat, byl to můj první závod. Nemám velká očekávání od výkonu, chci si půlmaraton užít a dát ho solidně někde kolem 1:08, reálně spíš 1:09.

JH: Já mám bronz z mistrovství republiky v  krosu, kde se běželo deset kilometrů. Zítra chci jít na osobák 1:06. Přesně se uvidí podle toho, do jaké skupiny zapadnu. Viděl jsem ve startovní listině Ukrajince Matvijčuka (osobní rekord 1:02,13, pozn. red.), s ním bych se mohl držet. Běžel jsem
s ním nedávno v Itálii kros, kde mi sice utekl, ale teď je po soustředění.

Jak plánujete sezonu, k jednomu vrcholu nebo průběžně?

RK: Já se směřuju nejvíc k vrchům. Po loňském roce, kdy jsem se nedostal na olympiádu, chci zpátky hlavně do kopců. Rovinu si dám pro zpestření, kvůli rychlosti je taky potřeba. Plánuju skyrunning, tam mám oblíbené dva nebo tři závody a vím, že se chystá reprezentační tým pro mistrovství Evropy.
Pak Evropu v běhu do vrchu a někdy v září horský Jungfrau maraton.

JH: Zatím mám všeobecný záběr. Jsem ještě mladý, je třeba dělat rychlost. Delší závody běhám pro zpestření. Teď mám ve výhledu desítku na mistrovství republiky na dráze a hned týden potom maraton v Praze. Nesměřuju se k němu, půjdu ho na zkoušku.

Daří se trénink podle představ?

JH: Byli jsme v Tatrách na soustředění, naše silná trojka s trenérem Sequentem, já, Kocour(ek) a Rudolecký. Běhali jsme stejně, já si občas trochu přidávám na ty moje delší tratě.

RK: Poté, co se nám loni nepovedla olympiáda, skončili jsme s trenérem Pavlem Novákem. Nebylo to optimální. Teď se trénuju sám, jednou týdně chodívám na dráhu do Ústí nad Orlicí se skupinou Honzy Vancla, s nimiž jsem už dřív trénoval.

Nejlepší tuzemský běžec tady vyhraje 12 000 korun. Jak si žijí nejlepší běžci v Česku v době ekonomické krize? Jediný profesionální klub BK Kroměříž už neplatí, sponzoři se nehrnou…

JH: Dokončil jsem bakalářská studia na Masarykově univerzitě a dostal doma od rodičů roční „smlouvu“. Baví mě to, chci běhat, dávat tomu všechno a občas si něco přivydělám. Zůstávám členem BK Kroměříž, ale plat tam nemám. Za rok možná budu pokračovat v magisterském studiu.

RK: Snažím se si něco vydělat běhy, lepím to. Ale už to pro mě není priorita. Stavím dům, musím se starat.