Na otázku, co očekává od nedělního závodu, odpověděla:  „Dobrý výsledek.
Výhru.“ V klidu, s pevným pohledem, bez ostychu a pochyb. A to je etiopské
běžkyni Ehitu Kiros teprve pětadvacet.

Začala jste odvážně. Budete vyčkávat, nebo hned zaútočíte sama?

Vyrazím se skupinkou, to je přece jasné. Pak se uvidí. Ráda bych běžela
2:22 (zatím má osobní rekord 2:23:39 začátkem roku z Dubaje, pozn. red.)

Ani při pohledu z okna nemáte obavu z počasí?

Raději bych měla teplo, to ano.

Vám se v Praze docela líbí, už dvakrát jste tu vyhrála Hervis 1/2Maraton
loni a předloni, letos jste byla pátá. Proto máte důvěru ve svůj výkon?

Jsem šťastná, že jsem dostala zase pozvání. Moc se mi tady líbí. Ale moje
nejoblíbenější trať je v Dubaji. Je rychlá a je tam teplo.

Chystáte se také na bitvu rivalů s keňskou ekipou v čele s Lydií Cheromei?

Ne. Vím, že tady je několik velmi dobrých běžkyň. Ale, jestli jsou z Keni,
nebo odkud, to je mi jedno. Počítám se všemi stejně, ale hlavně se
soustředím na sebe.

Připravujete se převážně doma v Addis Abebě?

Ano, tam jsou pro mě nejlepší podmínky. Máme tu velkou tréninkovou skupinu
skoro třiceti lidí, kluci i holky, je v ní také Atsedu Tsegay, který loni
vyhrál půlmaraton v Praze.

Můžete nám naznačit podmínky?

Fungujeme jako profesionální tým. Máme zajištěny zakladní věci a vyděláváme
tím, co si vyhrajeme.

Kolik se dá podle vás zvládnout maratonů za rok?

Tři. To je maximum. K tomu možná dva půlmaratóny.

A dají se kombinovat dlouhé silniční běhy s krosy?

Já to nemám ráda, nedělám to.

Jaký máte před sebou nejvyšší cíl?

Olympiádu v Riu. Teď na mistrovství světa do Moskvy ještě nemám šanci. Ale
na olympijský maraton se mohu dostat.

Tomáš Nohejl